Třídvéřový hatchback ve světle fialové barvě. Maska chladiče se čtyřmi světlomety. Na střeše šíbr. Auto mi říkalo pane asi rok a půl v rozmezí duben 2007 až prosinec 2008. Pak sem ho kvůli "zelené" vyhlášce prodal kamsi k Nepomuku.
Těsně před tím než sem si vyzvedl řidičák sem cestou z brigády zastavil v Lidicích u Štěpánka. Už před tím sem měl z internetu vyhlídnutého dvojkového Golfa. Bylo mi 18, na kontě sem měl nových 20 tisíc a za sebou túru po polovině bazarů v Plzeňském kraji. Naši mi vybrali jednu nic moc Ibizu 1.4, která vypadala na to, že v roce 2002 zažila povodeň pod hladinou. Ale ve stejným bazaru odpočíval i dvojkovej Golf ve vínový metalíze. Jedinou vadou bylo, že neměl papíry. Od té doby jsem googlil jen tenhle model.
Jakmile sem auto u Štěpánka uviděl, tak sem se do něj zamiloval. Nechtěl sem auto, který může mít každej, nikdy bych nechtěl Octávku ve stříbrné a Fabii combi v bílé. A tohle auto moje extrovertní touhy splňovalo dokonale. Bylo fialový jak kráva Milka, mělo parádní kola, čtyřokou masku, křídlo jak rallyeovej speciál a bylo to třídveřový. Nevěřil sem svému štěstí, když sem v něm vyrazil po D5-tce na Plzeň.
Hned po cestě se objevila první závada, nesvítila brzdová světla. Dobře sem veděl, do čeho du, když si kupuju auto s pěti záznamy ve VTP. Přední lampy byly navíc totálně zrezlé. Jeden výlet na vrakoviště a já měl v garáži nové. společně s nimi sem objevil i příčinu nesvítících brzdových světel. Byl to jen zaseklý spínač.
Krátce poté auto vyrazilo na STK kvůli přehlášení. Nelíbili se jim kola, ale jinak auto nemělo problém. Po příjezdu domů začal měsíc, kdy sem si připadal jako v ráji, nebo alespoň v legolandu. Auto sem prakticky celý rozebral a pospravoval co šlo. Zabudoval rádio, spravil náhon tachometru. Udělal prvních několik desítek pokusů o spravení netěsnící olejové vany. Vyměnil sem stěrače, svíčky, řemen, spravil sklápění sedadla řidiše, zabudoval rádio Watson a natáhl nové dráty k reprákům.
Pak začaly ty pravé prázdniny. Jezdil sem všude, všude se něco porouchalo. Cestou na náš první výlet se stala opravdu kuriozní nehoda. Cestu po dálnici a všech okrskách zvládl Golf v pořádku. Ale po příjezdu do vesnice kus za Stříbrem při parkování něco ruplo a ťuklo mě do kolene. Na zemi pod nohama ležela malá pružinka. Nevěděl sem od čeho je, dokud sem nezkusil zatočit volantem. Na jeho příkaz totiž už kola nereagovala. Kamarádův táta auto provizorně pravil, ale prý by si připadal jako vrah, kdyby mě s ním pustil na cestu. Naštěstí ve vedlejší vesnici bydlel jeho známý, který pár let dělal žlutého anděla. Ten auto opravil během půl hodinky. Pánům bych chtěl ještě jednou takhle poděkovat. Ne všichni češi jsou takoví jak se říká. Při představě co by se stalo, kdyby se pružinka odporoučela na dálnici mi dodnes tuhne krev v žilách. Ale stejně pokud tuhle příhodu vyprávim, bránim se spíš smíchu. Na výletě jsme pak otestovali novinku, přespání ve voze ve dvou osobách. Musím říct že dodnes se v tomto ohledu jedná o nejpohodlnější vozidlo. A že sem přespával v lecčems. Cestu domů si Golf odbyl bez problémů.
Dalším technickým překvapením bylo, kdaž jsem jednou s taťkou tankovali v Přešticích. Tři metry za stojanem motor chcípl a nechtěl nastartovat. Po otevření kapoty jsem záhy objevili příčinu. Kabel kostry odpadl ze svého místa. Pech, když si zrovna ten den vyndáte v garáži z krabice s nářadím šroubovák a kleště a zapomenete na to. Velice provizorně jsem Golfa opravili a dojeli domů, kde se kabel opravil pořádně. Navíc po této zkušenosti putoval Fík k autoelektrikáři, aby radši skontroloval vše.
Bohužel, ani ten ale neobjevil, že baterie se špatně dobíjí. Na to sem doplatil asi o 14 dní později. Při výletu do Železné Rudy jsme se s kamáradem chtěli jen tak projet a cestou zpátky se zastavit na festivalu České Hrady na Švihově. Cestou jel Golf skvěle a navíc jsem s ním poprvé v životě předjížděl. Přede mnou jel nějakej mladej kluk se starým Mercedesem W123. Potíž ale byla v tom, že jel stylem brzda plyn a vždycky před zatáčkou skoro zastavil. Vždyky za zatáčkou ale zrychlil a ujel mi. Co sem potřeboval byla dlouhá rovinka, která je před Švihovem a potřeboval sem jí s dieselákem skoro celou. Na Železný Rudě, mi auto opět chcíplo. Tentokrát za to mohla vybitá baterka. Naštěstí místní hasiči jsou skvěli a jeden z nich se nabídl, že mě nastartuje. Přes kabely to ale nefungovalo. Nabídli mi tedy dobití baterky u nich na stanici. Za to jsem jim vděčnej, díky chlapi. Cestou z Rudy vyvstal další problém. Kontrolka motoru fungovala dost mizerně už předtím, ale teď ukazovala že motor je úplně přehřátý. Zastavili jsme na Kubově Huti a dolili do auta vodu. Bohužel vůz nechtěl opět nastartovat. A pochopitělně stojící auto uprostřed vesnice okamžitě zaujalo místní. Celkem asi 10 místních kluků přišlo k autu a okamžitě začali diskutovat o tom, co tomu je. Žádnou závadu ale nikdo z nás neobjevil a shodli jsme se, že to bude nejspíše ve vadném kontaktu. Dolili jsme vodu a auto z kopce roztlačili, naštěstí chytlo, ale věděl jsem, že zastavovat a zhasínat motor bych asi neměl. U motoru opět svítilo přehřívání. Pustil jsem tedy topení do kabiny, abych motor trochu ochladil. Po chvilce však začalo něco smrdět a do kabiny proudil dým. Zastavili jsme na takovém plácku u silnice a otevřeli kapotu. Okamžitě se na nás vyvalil oblak kouře a všechno smrdělo, jako kdyby něco hořelo. Kouř ale nešel odnikud od motoru ale jakoby zpod palubní desky. Na vině byl vadný motorek ve ventilátoru, který nemohl otáčet vrtulí, tak shořel. Ventilátor jsme vypli a pokračovali v cestě se staženýma okýnkama, abychom vyvětrali. Zastávku na festivalu jsme si ale už odpustili.
Další milá příhoda se mi stala, když jsem jel auto ukázat jedné kamarádce. Stál jsem u ní před domem s nastartovaným motorem. Ten najednou začal vydávat podivné zvuky, vyvalila se z něj oblaka páry a pod autem se udělala louže. Praskla jedna z hadic a z motoru unikla voda. Skvělý načasování v deset večer za tmy. S pomocí mýho a jejího táty jsem motor provizorně opravili zahradní hadicí. Druhý den jsem při obhlídce zjistil, že všechny hadice v motou již byly dávno vyměněné, jen tahle jedna zůstala zpuchřelá.
Jediná dlouhá cesta, kterou vůz přečkal v pořádku, byla s mojí současnou přítelkyní do Klatov. Cestu tam i zpátky absolvoval skvěle a poprvé sem byl na něj i trošku hrdý.
Do konce prázdnin jsem již s Fíkem tak často nejezdil, ale pokud ano, obešlo se to bez problémů. Ve školním roce jsem opět využíval služeb českých drah, neboť jsem po dovolený prošel finanční krizí a na naftu nebylo. Až jednou v listopadu jsem s autem měl jet na brigádu. Po příchodu k autu motor nenaskočil a vůz celkově nefungoval. Ani kontrolky nesvítili. Baterka se úplně vybila, přestože vešekeré přístroje byly odpojené.
V květnu 2008 autu vypršela technická. Jelikož sem v červnu získal Máju, návštěva STK se pořád odkládala. Nakonec jí auto bez výraznějších oprav zvládlo v listopadu dobře. Dokonce pán na STK prohlásil, že na to, že je autu přes 20 let, je v dost dobrým stavu oproti těm popelnicím co knim jezdí a je jim o deset let míň. To mě vcelku potěšilo. Auto jsem dal do bazaru za 10 tisíc a asi do dvou týdnu se mi ozvala zájemkyně, která si auto ještě před koncem roku převzala. Golfa jsem od té doby potkal jednou, bohužel za jízdy a nemohl jsem si ho důkladněji prohlédnout. Vypadal ale, že je v dobrých rukou a byl opravdu hezky umytý. Až sem se zastyděl za neumytou Máju.
